Politická kultura – označuje soubor postojů, přesvědčení a pocitů, které dávají pořadí a význam v politickém procesu. Politická kultura poskytuje základní předpoklady a pravidla, která řídí chování v politickém systému.

Politická kultura je projevem psychologických a subjektivních dimenzí politiky. Politická kultura je produktem historie politického systému, historie daného celku i historie jednotlivých aktérů. Politická kultura je zakořeněna ve veřejných akcích, soukromých zkušenostech i symbolických aktech.

Almond a Verba – typologie politické kultury

Politická kultura v podání Almonda a Verby je dělena do třech čistých typů, jenž mohou být kombinovány a vytvořit občanskou politickou kulturu. Almond a Verba napsali dílo  The Civic Culture, v němž je trojí dělení především na základě participace.

Parochiální politická kultura (tradiční)

Parochiální politická kultura nebo také tradiční politická kultura se vyznačuje absencí jasných orientací k politickým objektům. Vyskytuje se ve společnostech, kde se dosud nevytvořil politický systém. Politická organizace je pouze minimální, politické orientace pak nejsou odděleny od náboženských či sociálních orientací. Lidé od politického systému neočekávají jakékoliv změny a necítí vůči němu žádné závazky. Jedinci se orientují na své blízké o řízení společnosti je nezajímá.

Parochiální, tradiční kultura je charakteristická pro společnosti nacházející se na nízkém stupni politického a společenského vývoje. Typickým příkladem mohou být kmenové společnosti odtržené od civilizace nebo lokální komunity.

Poddanská politická kultura (subjektivní)

Poddanská politická kultura je charakteristická orientací na výstupovou složku politického systému. Lidé disponují kognitivními, citovými i hodnotícími orientacemi směrem k politickému systému. Mají tedy o politickém systému a jeho aktérech určité povědomí a také mají jakýsi názor na politický systém. Nicméně jejich postoj k politickému systému je převážně pasivní, protože se nesnaží ho nijak měnit a přijímají ho takový, jaký je.

To je důsledkem chybějící orientace na vstupy do politického systému. Chybí zde politické strany, zájmové skupiny nebo jiná forma politické participace. Poddanská politická kultura je tedy typická například pro absolutistické státy středověku – tedy Francii nebo Španělsko.

Participační politická kultura

Participační politická kultura se vyznačuje orientací členů společnosti na systém jako celek (vstupní i výstupové složky). Oproti poddanské politické kultuře se tedy lidé orientují také na politické vstupy, skrze něž mohou politický systém ovlivňovat a ne pouze pasivně přijímat jeho výstupy. Role jedince je v rámci politického procesu aktivní. Politická aktivita jedince je jedním ze základních rysů demokratického zřízení. Úpadek aktivity narušuje a poškozuje demokratická zřízení

Uvedené typy politických kultur jsou teoretickým ideálem a velmi zřídka se v jednom státě může vyskytovat pouze jeden typ. Politická kultura na vyšší úrovni (tedy participační) je podmíněna výskytem prvků z vývojově nižších typů kultury (tedy poddanské a parochiální).

Prvky charakteristické pro jeden typ politické kultury se mísí s prvky ostatních kultur.