Feudalismus a konkrétně feudální říše – měla vždy panovníka a teritoriální hranice byly poměrně jasně definované. Panovník neovládal celé území, ale svěřil svou moc feudálovi, který v jeho jméně spravoval území a vybíral daně.


Tyto říše byly patrimoniální, panovník bral celé území jako vlastní majetek. Feudálové spravovali panovníkův majetek a zastupovali jeho zájmy. Ne zájmy občanů. Feudální říše byly založené na osobních vazbách. Byla tu neexistence neutrality feudál uplatňoval i vlastní zájmy. Feudál byl povinen na požádání panovníka vypravit armádu. Správa armády ve feudální říši byla velice decentralizovaná. Feudálové byli ve středověku velice důležitou spojkou mezi panovníkem a prostými občany.

U obyvatel chyběla sdílená identita, převažovaly lokální identity. Chybí monopol na legitimní užití násilí u panovníka, vnitřní i vnější suverenita (jsou tu nárazníková pásma – území nikoho, kde se střetávají dva „státy“). Ve feudálních říších a společnostech panuje silná poddanská politická kultura. Obyvatelstvo dostává politické výstupy od feudálů bez možnosti jakékoliv politické participace nebo ovlivnění vstupů. Politické výstupy dávají spíše jednotlivci, persony než kolektivní orgány.

Feudálové a panovníci si uvědomovali, že tu musí existovat nějaká standardizace, a tak se přišlo na myšlenku národa (tř. ve Francii vystavěno na jazyku – proto byla francouzština kodifikována).

Typy feudálních říší a společností

Institucionalismus

Typický ve Francii (francouzský systém). Byl to tzv. deštníkový systém správy – šel od panovníka k regionálním „vládám“.

Panovník koncentroval veškerou moc (proto to mohlo fungovat v absolutismu a udržovat ho), takže nebyl formálně odpovědný moci regionů. Regionální feudálové spolu nekomunikovali.

 Konstitucionalismus

Britský model vyvíjející se opačným směrem. Byla tu velmi silná hrabství s jasně vyprofilovanými
identitami, jasným následnictvím a tím, že feudálové chápali své hrabství
jako svůj majetek.

Skrze britský gradualismus se systém rozvíjel a jednotlivá hrabství spolu začala kooperovat, a když panovník po nich něco chtěl (daně, aby mohl válčit), tak mu to odsouhlasila s tím, že dostanou pravomoci. Panovník neměl na výběr, protože by se feudálové mohli spojit (i s jiným státem klidně) a mohli by vytvořit alternativu k britskému „státu.“

Soubor feudálů se tedy začal scházet pravidelně a panovník jim musel slíbit, že daně budou schvalovat feudálové. Tak vzniká první parlament. Vývoj v Británii byl postupný a dostal se až do podoby dnešního
konstitucionalismu – ústavou garantované vyvažování moci.

Feudalismus jako historické období

Mnoho lidí i historiků dává téměř rovnítko mezi feudalismus a středověk. Pravdou je, že feudalismus došel své největší slávy právě v období vrcholného středověku.

Feudalismus měl v podstatě dva aktéry. Vazala a lenního pána. První měl propůjčenou půdu, o kterou se za určitých podmínek staral a obdělával jí. Vztah může částečně připomínat dnešní vztah nájemce a pronajímatele, avšak je to spíše iluzorní zdání fungující možná na vrcholu celého feudálního zřízení.

Obyčejní lidé byli bez pozemků a práv (nevolníci). Toto dlouhé lidské období značně zjednodušil a extrahoval Karl Marx, který z něj udělal jedno své dějinné období v historickém vývoji lidstva. Feudálové podle Marxe vlastnili půdu, což byl tehdy výrobní prostředek. Díky této půdě mohli vykořisťovat a utlačovat obyčejné lidi, nevolníky.