Vychází ze sociálního darwinismu, což je směr, který se snaží aplikovat některá Darwinova zjištění na lidskou společnost. V současné době je to nepřijatelný způsob myšlení, politicky nekorektní a většinou společnosti zavrženíhodný především s ohledem na zločiny nacistického Německa.

Thomas Malthus jako představitel organické teorie státu

*1766–1834

Anglický duchovní a ekonom, který žil na přelomu 18. a 19. století v době, kdy se Anglie výrazně měnila – odchod lidí z venkova do měst, průmyslová revoluce a další proměny společnosti. I když byly sociální poměry většiny lidí špatné, lidí přibývalo a Malthus se zamýšlel, kam to půjde dál. Reagoval napsáním díla Esej o principu populace.

Podle něj, zatímco se populace zvyšuje geometricky, zemědělská produkce pouze aritmeticky. Takže brzy nebude možné lidi uživit. Vycházel ze dvou základních předpokladů – lidé musí jíst a jsou ovládáni sexuálním pudem.

„Pro život člověka je nezbytná potrava. A potom: Milostný vztah mezi dvěma pohlavími je nutný, což zůstane, přibližně na stejné úrovni, zachováno i v budoucnu.“

Takže se je těžko podaří přesvědčit, aby děti neplodili. Načež říká, že je přirozené, že dojde k úbytku populace tak, aby odpovídala produkci potravin (tzn. budou tu stále lidi, kteří si nebudou moci dovolit potraviny, a buď se začnou chovat racionálně a budou odkládat manželství, nebo jejich děti budou umírat na nemoci a podvýživu).

„Populace, je-li nekontrolovaná, narůstá geometrickou řadou. Potraviny rostou jen matematickou řadou…Zákon přírody, jenž produkuje jídlo nutné k obživě člověka, ale rovněž určuje,že účinky těchto dvou nestejných sil – růst populace i růst potravinových zdrojů – musí být udržovány v rovnováze.“

Malthus byl svým pesimismem v rozporu s osvícenským myšlením, které v té době bylo v kurzu (šťastné zítřky, protože přišel pokrok lidstva a racionalita). Dodnes se jeho pohledu na populaci říká malthusiánství, a i dnes se na něj někteří autoři odvolávají. Malthus však nepočítal s jednou věcí, a to zemědělskou revolucí. Díky zemědělské revoluci v Evropě neumíráme hlady, i když je nás o hodně víc než v jeho době a lidí v zemědělství pracuje minimum. A z některých jeho myšlenek Darwin čerpal.

Darwinův odkaz

O původu druhů (1859) – Hodně kontroverzní dílo Charlese Darwina, které sklidilo velkou kritiku. Jeho teorie se ale velmi rychle rozšířila a do veřejné debaty vstupovali další a další lidé a řada z nich si tam přidala své vlastní názory a upravovala východiska, takže některé principy v Darwinově teorii začínaly být vztahovány i na lidskou společnost. Jedním z nich byl Herbert Spencer, který začal psát o podobnostech mezi organismy a lidskou společností – už u něj se tedy setkáváme se sociálním darwinismem. Dalším autorem, který stál u zrodu sociálního darwinismu, byl Ernst Haeckel.

Sociální darwinismus – Myšlenka toho, že přežijí nejsilnější. I v lidské společnosti se jako v přírodě bojuje o přežití a je to přirozené, a nemá tedy smysl podporovat ty, kteří se sami o sebe postarat neumí.

V nazírání společnosti měl sociální darwinismus možnost se prosadit velmi rychle, hlavně díky dobovému přístupu a politické kultuře – klasickému liberalismu. Všechno se vyřeší zákonem nabídky a poptávky, a když je někdo ekonomicky slabý, tak si za to může sám.

Pro vývoj společnosti je možné definovat stejná pravidla, jako pro vývoj v přírodě.Sociální darwinismus získal popularitu zejména na britských ostrovech a v Německu.Ten termín začali používat jejich kritici (kritika hodně přicházela z USA), kterým tenhle způsob uvažování připadal zvrhlý. Vůči sociálnímu darwinismu se hodně vymezovali hlavně křesťané, socialisté, ale později i liberálové.

Tento způsob uvažování skončil ve svém rozkvětu spolu s druhou světovou válkou, neboť i díky němu bylo možné určit, kdo je silnější, schopnější, lepší, a tak bylo zbytečné čekat, až ti slabší přirozeně zaniknou – pomohlo se jim ke konci, které je stejně nutně čekal. Přesto posloužil jako důležité východisko pro geopolitiku na přelomu 19. a 20. století. Ve chvíli, kdy byl celý svět rozdělen, se autoři ptali, co bude dál. Vycházeli z toho, že státy jsou organismy a v přírodě neustále dochází k boji o přežití. Takže podle nich to nutně vedlo k tomu, že silnější státy budou pohlcovat ty slabší.