Alfred Thayer Mahan, obhájce námořní moci

*1840–1914

Alfred Thayer Mahan byl americký námořní důstojník a posléze admirál, později se stal učitelem na námořní akademii a námořním historikem, myšlením ale zůstával stále především vojákem. Měl blízko k politickým kruhům a působil i jako diplomat USA. Zúčastnil se Haagské konference, kde vystupoval proti zákazu využití jedovatých plynů ve válce a omezení námořního zbrojení.



Jeho vliv na reálnou americkou politiku byl poměrně značný. Bylo pro něj typické i to, že vycházel z organické teorie státu. Stát vnímal jako živý organismus, který je nezávislý pouze v případě, když má sílu se rozvíjet. A stejně jako u živých organismů je jeho hnacím motorem a smyslem existence sebezáchova. Tomu musí podřídit veškerá svá počínání (vnitřní i zahraniční politiku).

Mořská moc a dualismus

Do geopolitického diskurzu zavedl termín mořská moc a dualismus mezi mořskou a pozemní mocí. Dále také schvaloval Monroeovu doktrínu, nicméně postupem času izolacionismus opouštěl a začal prosazovat, aby se USA angažovalo globálně.

Napsal díla Vliv mořské moci na historii (dvě knihy). V těchto knihách se objevují, jak už vyplývá z názvu, jeho názory na mořskou moc, kterou považoval za zásadní. Pokud státy chtějí být úspěšné a vlivné, musí kontrolovat námořní trasy. Na přelomu století drtivá většina obchodu byla realizována po moři (stejně jako dnes).

„Na námořních trasách závisí obchod a obchod je hlavním nástrojem politiky. Obchod je klíčem k bohatství světa, a tím i k moci nad celým světem.“

Takže podle Mahana je nutné budovat silné námořnictvo. Kdo ho nemá, ten z globálního hlediska neznamená nic. Jenom ten, kdo má silné námořnictvo, může vytvořit takové podmínky pro obchod, který mu umožní generovat bohatství.

Mahan a faktory ovlivňující námořní sílu

  1. Geografická poloha
  • Jestli má stát vůbec pobřeží a jestli ho má hodně nebo málo.
  • Pokud má pobřeží s více moři a oceány, záleží na tom, zda jsou tato pobřeží propojena. Posteskl si nad situací USA, které mají pobřeží Atlantiku i Pacifiku, ale pro námořnictvo nebyly propojeny (sever je zamrzlý, na jih to bylo daleko, bylo to dlouhé a neefektivní). Takže pro USA by bylo výhodné, kdyby tam byl nějaký průplav.)
  • Jestli má stát námořní základny a jestli je se svým loďstvem schopen ohrozit nepřítele.
  1. Jak vypadá pobřeží
  • Jestli tam existují vhodné přírodní přístavy.
  • Např. na jižním pobřeží Arabského poloostrova je přirozených přístavů velmi málo (v podstatě pouze Aden), takže tam je těžké držet loďstvo (proto si Adenu Britové velmi vážili a střežili si ho). Další hodně špatné pobřeží je podél Namibie (Pobřeží koster).
  1. Ústí splavných řek
  • Umožňují vplout námořním lodím do vnitrozemí (doprava, potraviny, možnost tam ty lodě schovat), nevýhodou ale je, že se tam mohou dostat nepřátelské lodě, takže je třeba zajistit ústí řek, aby se to nestalo. Střet armád totiž bude tam, kam až doplavou nepřátelské lodě.
  1. Délka pobřeží
  • Čím delší pobřeží tím lépe. Na druhou stranu je ale těžké ho kontrolovat, aby se tam nevylodili nepřátelé.
  1. Velikost populace
  • Významný geopolitický aktér potřebuje velkou populaci. Čím více lidí, tím více námořníků, a tím může být silnější loďstvo.
  • Austrálie je vyspělá, bohatá, ale na pozici mocnosti, která zasahuje do globálního dění, nemůže pomýšlet, protože tam žije málo lidí. Není obranyschopná (proto spoléhá na USA, které garantují její bezpečnost). Snaží se projektovat mocenské ambice, dělá to regionálně, nicméně její strategie jsou hodně založeny na soft power.
  1. Charakter národa
  • Zda se ta populace vůbec chce vydat se na moře, obchodovat atd. Mahan říká, že pokud je stát na pobřeží, tak většinou ta populace chce (je to pro ně přirozené).
  1. Charakter vlády
  • Jestli je politická vůle využít dobré podmínky k tomu, aby se stát stal námořní mocností.
  • Může se stát, že má stát veškeré podmínky, ale nedojde k tomu, protože elita to nechce. Ideálním příkladem je Čína v 15. století.

Nadvláda mořské moci

Mahan přišel dokonce s tím, že je možné vypočítat mořskou moc států. Navrhl rovnici:

vojenské námořnictvo + obchodní loďstvo + námořní základny

Mořskou mocnost považuje za svébytný typ civilizace. Takový stát se dostane na civilizační vrchol (vývoj civilizace -> mořská mocnost je na konci té pomyslné cesty vývoje). Mořská mocnost je tudíž předurčena k vládě nad světem.

V době, kdy Mahan žil, docházelo pomalu ke střídání na pozici nejvýznamnější námořní mocnosti. Dlouhodobě tuto pozici udržovala VB, postup USA byl ale velmi znatelný. Mahan se snažil ve svých doporučeních a názorech tento progres zachytit. Podle něj byly nejvýznamnějšími mořskými mocnostmi právě tyto dva státy, protože budují loďstvo a základny. Hlavním reprezentantem pozemní moci podle něj bylo Rusko, které se snaží dostat k moři, aby mělo výhody mořských mocností.



Mahan napsal, že mezi 30. a 40. stupněm severní šířky je konfliktní zóna neboli pás nestability, kde se střetávají oba typy mocností. Jak VB, tak Rusko, se snaží do té zóny pronikat a uplatňovat tam své zájmy (snaha Ruska podmanit si Osmanskou říši, pronikání obou států do Persie, Afghánistánů atd.).

„Mahan dále řadil k významné pozemní moci Francii, k námořním Německo a Japonsko.“

Mahan jednoznačně schvaloval okupaci Havajských ostrovů ze strany USA, schvaloval angažování USA v Karibiku, které vyústilo ve španělsko-americkou válku (1898). Po vítězství na Filipínách USA získaly některá území v Pacifiku, například Guam nebo Americkou Samou. Byl horlivým zastáncem vybudování průplavu ve středoamerické šíji, aby došlo k propojení Pacifiku a Atlantiku. Jeho doporučeními se inspiroval zejména T. Roosevelt.

Zájem Ameriky na mořské moci

Hlavní myšlenkou je předpoklad, že USA se stanou brzy nejdůležitější námořní mocností a vystřídají VB. Varoval před tím, aby se USA nedostaly do konfliktu s Brity, protože tím by došlo k oslabování mořské moci. Proto říká, že by oba státy měly spolupracovat a hatit námořní zájmy Německa, aby nedošlo k jeho vzestupu, pozorovat vývoj v Japonsku a s evropskými spojenci by měli Američané podnikat kroky proti národům Asie, které mohou být na vzestupu. Tato strategie by taky měla vést ke sjednocení amerického kontinentu a ovládnutí světa mořskými mocnostmi.

Mahan sledoval ještě jeden cíl, a to, že mořská moc musí porazit Rusko. V tomhle případě by mělo být zapomenuto na konkurenční zájmy mořských mocností, takže by měli spolupracovat i s Německem a Japonskem. Po vítězství by si tyto mocnosti rozdělily asijský kontinent.

Škrtící body

Pravděpodobně nejznámější věc, která vychází z Mahanovy geopolitické teorie, jsou tzv. škrtící body.

Tvrdil, že ani pro nejvýznamnější námořní mocnosti není možné kontrolovat celý světový oceán. Nikdo nemá takovou kapacitu. Řešení spočívá v kontrole škrtících bodů. To jsou ta místa, kde se koncentruje námořní doprava. Patří tam zejména průplavy a průlivy, ale také ostrovy (v té době, dneska už to není aktuální). V té době byly lodě poháněny uhlím (parní lodě), proto potřebovaly ostrovy, kde mohly načerpat zásoby.

„Kdo ovládá škrtící body, má kontrolu nad námořní dopravou a tím pádem i obchodem, a jeho vliv roste.“

Jako nejdůležitější škrtící body jeho doby definoval Bospor a Dardanely, Gibraltarský průliv, Suezský průplav, Panamský průplav. I když za jeho život Panamský průplav ještě nebyl zprovozněn, ale prokopaný už byl a USA je posléze získaly na sto let do svého držení.

I když význam některých škrtících bodů zeslábl, není to zbytečný a překonaný koncept. V současné době je velmi významný Hormuzský průliv a Malacký průliv. Gibraltar nebo Panamský průplav jsou třeba pro přepravu ropy marginální.

Hormuzský průliv má tu vlastnost, že jeho břehy ovládají do určité míry nevyzpytatelní aktéři (na severu Írán, na jihu Omán). Význam škrtících bodů se od dob Mahana nezměnil, v některých případech dokonce posílil.

Strategie anakonda

Znamená to obklíčení nepřítele z moře a pobřežních oblastí. Jde o ovládnutí přímořských prostor nepřítele, čímž dojde k oddělení nepřítele od ostatních států či částí kontinentu, kde by mohl mít potenciální spojence. Může se tak zabránit integraci pozemní moci. Byla aplikovaná Severem ve válce Severu proti Jihu v USA. Sever tak odstřihl Jih od zdrojů. Mahan chtěl něco podobného aplikovat i na euroasijské mocnosti, především na Rusko. Byla to inspirace pro vznik organizací ASEAN nebo CENTO, které představují hráz pro pozemní euroasijské mocnosti.



Z Mahanova přístupu vyplývá, že některé jeho myšlenky jsou poplatné dodnes (škrtící body), na druhou stranu některé jeho názory, zejména co se týče střetávání se mořské a pozemní moci, byly mimo a jsou zdrojem kritiky. Už jeho prvotní předpoklad, že se státy dají striktně rozdělit na představitele pozemní a mořské moci je mylný. To, zda stát inklinuje k jedné či druhé moci, se v čase mění a ty strategie se mohou i kombinovat. Geografii nelze vnímat jako něco, co ovlivňuje státy a národy absolutně a bezezbytku. Je nutné brát na zřetel i kulturně-společenský vliv, což Mahan nedělal.

Rovněž se nepotvrdily jeho předpoklady, že nutně dojde ke střetu námořní a pozemní moci. Jelikož obě světové války jsou toho příkladem. Studená válka do určité míry odpovídá Mahanovu vidění světa, ale k přímé konfrontaci nakonec nedošlo.

Alfred Thayer Mahan byl jedním z prvních geopolitiků, kteří vnímali svět v globální perspektivě a kteří uvažovali prakticky (dávali konkrétní doporučení), nepřemýšleli pouze v teoretické rovině.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *