Populismus a politik populista

Populismus v politice (latinsky populus – lid) je politický přístup spočívající ve snaze oslovit běžného člověka, který se domnívá, že vláda nebo vládnoucí vrstva nehájí či přehlíží jeho zájmy. Termínem populista se dnes většinou označuje člověk prosazující rychlá a líbivá, ale těžko uskutečnitelná a často až škodlivá řešení na složité socio-ekonomické problémy.



Historie a vznik populismu

Mezi první populistická hnutí patřila starořímská skupina populárů, kteří se stavěli na stranu plebejců (chudí běžní občané) proti patricijům (vládnoucí třída). Mezi jejich nejznámější představitele patří například i Julius Caesar nebo první římský císař Gaius Octavius.

Typy populistických stran

Politologové Kevin Deegan-Krause a Tim Haughton popsali, že všechny politické strany využívají populistické prvky a jde jen o to v jaké míře. Je to logické, neboť v dnešní době jen stěží najdeme stranu, která by se alespoň trochu nesnažila cílit na „obyčejné voliče“. Dle míry populismu v programu dané strany můžeme rozlišovat Identitárně populistické politické strany a Parciálně populistické politické strany.

Identitárně populistické politické strany

Identitárně populistické politické strany mají populismus jako hlavní program strany. Mezi tyto strany se řadí tzv. protestní strany, které protestují proti stávajícím parlamentním stranám. Tyto strany se stylizují jako praví reprezentanti zájmů lidu. Nekritizují systém jako takový, ale pouze zvolené elity. Do této kategorie patří především centristické populistické strany (odmítají označení pravice/levice).

Parciálně populistické politické strany

V tomto případě je populismus jen doplňkem jiné hlavní ideologie strany. Mezi Parciálně populistické strany se řadí především radikálně pravicové politické strany. Tyto strany mají jasně vyhraněný program, kterým hájí zájmy „obyčejného pracujícího lidu“.



Projevy populismu

Lid populisté vnímají jako homogenní skupinu, která má nějaký určitý společný zájem. Tento zájem pak může politická strana reprezentovat například sloganem:

„Chceme se mít lépe!“

Pro populisty je klíčový argument, že elity nereprezentují lid. Také z tohoto důvodu u nich často můžeme nalézt anti-vládní či anti-politická témata. Příklad vyjádření politika populisty:

„Já nejsem politik.“

Populisté vidí lid jako morálně čistý. Neméně idealizovaný pohled je také ten, kterým vidí populisté sami sebe. Typickým projevem je kritika aktuální vlády.

„Jsme schopný národ. Jen nás řídí nemehla.“

Politici praktikující politiku se staví do opozice proti „klasickým“ politikům. Říkají, že politika je špinavá a špatná. Oni to chtějí dělat jinak, pro lidi.

Velice často mají populistické strany velmi výrazného a charismatického lídra, který je mluvčím strany. Charismatický dokáže svými rétorickými schopnostmi a podbízivými slogany oslovit masu lidí, kteří jsou politikou často otrávení, nelíbí se jím nebo dokonce nechodí volit.

Charismatický lídr strany praktikující populismus často obviňuje všechny ostatní z nehospodárného chování, korupce, rozhazování peněz. Populisté pak říkají, kde ušetří peníze, i když to není například proveditelné. Tyto ušetřené peníze v jejich rétorice chtějí rozpustit mezi lidi.

Populista jako politická a mediální nálepka

V mediálních přestřelkách je nálepka populisty hojně užívána. Jedná se samozřejmě v dnešním kontextu o nálepku s negativním zabarvením, která říká o svém nositeli, že se snaží podbízet lidem i za cenu špatných rozhodnutí v delším horizontu. Populista se snaží sliby a poutavou reklamou získat voliče, avšak jeho politika postrádá kvalitního řešení.

Akkerman a jeho tři pojetí populismu

Tjitske Akkerman definoval tři přístupy ve vnímání populismu a populistů. Do první skupiny patří pouze populisté pravicový. Tento rámec je často používán i v České republice, kdy je SPD považováno za populistické při jakémkoliv návrhu. Někteří lidé si dokonce populismus spojují jen s krajní pravicí.

Druhý přístup bere populismus jako něco pragmatického, jak dosáhnout větší moci a dostat se k vládě. Populismus je tedy nástrojem k tomu, dostat se k moci.

Akkerman jako třetí přístup definuje populismus jako ideologii.

Z těchto třech přístupů pramení, že populismus a jeho definice je výrazně závislá na místě, čase a vnímání v politické kultuře.

Komentáře

  1. Zpětný odkaz:Zelená politika a Zelení | Politický slovník

  2. Zpětný odkaz:Liberální politika | Politický slovník

  3. Zpětný odkaz:Volební preference politických stran, Median | listopad 2019 | České volby

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *