Nálepkování v politice a teorie nálepkování, labellingu

Teorie nálepkování má částečně jiný smysl a základ nežli nálepkování v politice. Základem teorie nálepkování je v tom, že jsou ve společnosti určité autoritativní sociální skupiny, které definují, co je ve společnosti považováno za deviaci.




Společnost tak na základě určitých činů či původu ostrakizuje jinou část společnosti, nálepkuje ji. U nálepek je není zásadní skutková podstata, ale zásadní je úspěšné aplikování společností. Pokud si bude společnost myslet, že homosexuálové šíří nemoci a onálepkují je, tak se to může stát zkutečností (minimálně sociální skutečností).

Nálepkování vychází ze sociálního konstruktivismu  a je poplatné především pro složité sociální skupiny.

Politické nálepkování, labelling

Politické nálepkování získalo s nástupem nových médií a propracovaného politické marketingu neskutečně na síle. Politici se v debatách a článcích neustále nálepkují a hlavním cílem je poškodit oponenta a naopak posílit vlastní pozici.

V politickém kontextu jistě nejpoužívanějšími nálepkami jsou pravice a levice. V politickém boji se těchto pojmů využívá hojně. Je jedno jaká je zkutečnost nebo z čeho vyjádření vycházejí. Nejdůležitější je, jestli tomu aplikované nálepky zafungují ve společnosti a přejme je.

Téměř všechny strany se k těmto pojmům vyjadřují a samy se snaží s nějakým pólem identifikovat nebo naopak vymezit. KSČM často říká při klesajících volebních preferencích, že je jedinou levicovou politickou silou v České republice. Tímto vzkazem chtějí komunisté oslovit všechny, kteří se identifikují s levicí, aby volili KSČM.

To samé používá ODS na druhé straně politického spektra. Když se stal předsedou ODS Petr Fiala, tak byla ODS v hlubokém úpadku. Potřebovala nazpět získat voliče identifikující se s pravicí a zbavit se pochybností o důvěryhodnosti strany.

Heslo ODS vedle fotky Petra Fialy:

„Dobrý lídr, slušný program, silná pravice.“

Vzkaz těchto stran v obrysech navazuje na masové politické strany, které se soustředili na určitý segment voličů, kteří se se stranou silně identifikovali.

Rozpad pravo-levého dělení

Některé strany navazují na novější koncept politických stran, který je pro dnešní dobu mnohem více poplatný. Jedná se o koncept catch all stran pro celé spektrum voličů. Tyto strany tvrdí, že jsou tu pro všechny a typicky se snaží vymezovat proti něčemu nekontroverznímu. ANO 2011 přímo odmítalo zařazení na pravo-levé ose.

Při svých začátcích se zdálo hnutí být spíše napravo, ale následně v roce 2017 silně otočilo o obralo o voliče ČSSD, KSČM a následně také SPD. ANO 2011 se samo nálepkuje jako protikorupční, což je pozičně mnohem méně kontroverzní než černobílé dělení: pravice x levice. Všichni lidé jsou totiž proti korupci a tak se s tím dobře identifikují.

Vymezování na pravolevé ose od oponentů je také velmi časté a to spíše proti stranám, které se nevymezují na této ose sami. Piráti měli před volbami 2017 složený svůj elektorát z pravicových i levicových voličů. ODS chtěla udržet pravicové voliče, tak musela prezentovat, že Piráti jsou levicovou až anarchistickou politickou stranou. To samé se pokoušela ODS dostat do povědomí o hnutí ANO, které se i fakticky značně přesunulo k levicovým politikám.

Politické nálepky

Jaké jsou další politické nálepky? Je jich mnoho a někdy jsou vytvářeny úplně nová slova. V posledních letech se objevují vždy nejvíce před volbami. Pražská kavárna se stala nálepkou pro pravicové. liberální voliče nejčastěji z elektorátu Miloše Zemana. Nálepka měla ukázat lidi, kteří nevykonávají fyzicky náročnou práci a mají čas kritizovat situaci země v kavárnách. Nálepku využíval Miloš Zeman k zjednodušení reality a aktivaci svých voličů.

Dalšími nálepkami jsou například havloid či dobroser. Jedná se o označení příznivců bývalého prezidenta Václava Havla. Koncem roku 2018 zase přišel s novou nálepkou Jaromír Soukup, kterou velmi rychle legitimizoval Miloš Zeman. Jedná se o nálepku „lepšolidi„.