Liberální politika

Liberální politika vychází z liberalismu, což je politický směr nebo obecněji také filosofický pohled, který stojí na tom, že svoboda je prioritní (nejen) politická hodnota. Tato ideologie původně vznikla v 17. století v Anglii a má kořeny v evropském osvícenství. V různých oblastech světa se však liberalismus dále vyvíjel odlišně, a proto může mít slovo „liberalismus“ celou řadu významů, nejběžněji se používá v politice a ekonomii.

Liberalismus v politice

Základní hodnotou liberalismu je svoboda. V politickém slova smyslu, to znamená omezení vlivu státu. Tím se liší od zbylých demokratických politických názorů, konzervatismu i socialismu. Je v naprostém protikladu k totalitním politickým režimům. Od anarchismu (autonomie jednotlivců) se pak liberalismus a z něj vcházející liberální politiky odlišují tím, že stát považují za nutný, právě k ochraně svobody, kterou nejčastěji vnímají jako svobodu negativní. Cílem liberální politiky je co možná největší svoboda politická, osobní, ekonomická i náboženská.

Samozřejmě zde máme mnoho směrů a někteří si vybírají jen určité směry liberalismu. Mnoho moderních evropských liberálních stran je v oblasti ekonomické velice etatistická (chtějí velkou intervenci státu) a podporují rozbujelou sociální politiku přerozdělující peníze.

„Svoboda tvé pěsti končí na špičce mého nosu“.

Původ liberální politiky

Liberální politika úzce souvisí s přístupem státu k hospodářství. Do popředí se liberální myšlení, především co se hospodářské politiky týče dostává v období konce 18. a začátkem 19. století. Pomocí hesla „laissez faire“ (nechat být) mělo docházet k omezování státních zásahů do hospodářství, a tedy i posílení role jednotlivce. V politice šlo hlavně o ochranu občanských svobod jednotlivců, především posilování vlastnického práva.

Podle historické anekdoty se fráze „laissez faire“ poprvé vyskytla kolem roku 1680 při setkání mezi mocným francouzským ministrem financí Jeanem-Baptistem Colbertem (představitel hospodářské intervenční politiky) a skupinou francouzských podnikatelů, které vedl jistý M. Le Gendre. Když se jich nedočkavý ministr zeptal, jak by mohl francouzský stát obchodníkům posloužit a pomoci, odpověděl prý podnikatel Le Gendre prostě „Laissez-nous faire“, což znamená „Nechte nás být“.

Neviditelná ruka trhu

Důležitou roli a východiskem liberalistických myšlenek se stal Adam Smith, považovaný za zakladatele moderní ekonomie. Přišel s myšlenkou, že když jednotlivec sleduje svůj vlastní zájem (tedy chová se jako sobec), tak právě tím nejvíce prospívá společnosti.

Pokud například podnikatel chce mít zisk, tak by měl poskytovat takové služby, jaké zákazníci vyžadují – kupují. Pokud je úspěšný, má zákazníky a zisk, ze zisku platí daně atd. Vytváří tím tedy další pozitivní efekty v celé společnosti, a celospolečenský blahobyt roste. Pokud neposkytuje služby, které zákazníci kupují, zkrachuje. Dle této teorie není potřeba žádných, nebo naprosto minimálních zásahů státu do fungování trhu. Tento princip popisuje Smith jako neviditelnou ruku trhu.

Liberálové jsou proti přerozdělování majetku a nuceným daním, které vytvářejí složitou a velkorysou sociální politiku států. Politické strany a sociální státy se často hlásí k liberalismu, ale často značně překrucují ideu volné ruky trhu a minimálního zásahu státu do ekonomických toků.

Liberální politika v Česku

Kde začíná osobní svoboda, končí státní moc, která může zakročit, jen když je porušena svoboda osobní. Vycházejíc z této myšlenky, není překvapivé, že jedním ze hlavních programových bodů liberálních politik, je omezení byrokracie a posílení role jednotlivce vůči státu. V politice 21. století se však pojmu „omezení byrokracie“ hojně zneužívá, a může být vnímám spíše jako projev populismu. Mezi české zástupce liberálních politických proudů lze zahrnout tyto politické strany:

• Česká pirátská strana (člen pirátské internacionály)
• SNK Evropští demokraté, byla úspěšná ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2004, konzervativně liberální strana.
• Cesta změny, člen Evropské demokratické strany, středově liberální strana
• Strana pro otevřenou společnost, sociálně liberální strana
• Strana svobodných občanů
• Liberálně ekologická strana

Jako konzervativně liberální strany se pak prezentují například ODS, TOP 09 nebo ANO. Liberální politika je také jen štítek nebo nálepka. Některé strany a jedinci se ohánějí liberalismem a liberálními postoji, ale jejich definice může být značně vzdálená od oné původní definice. Stále častěji se dnes za liberály označují lidé, kteří vyznávají vyšší zdanění a sociální stát.

Přečtěte si také článek: Jak vydělat na internetu? nebo o nájemní smlouvě.