Anarchie znamená stav bez vlády a bez vládce. Slovo pochází z řeckého anarchia, složeného ze záporky an a výrazu archos, vládce. V běžné řeči se anarchií myslí chaos a bezvládí. V politickém myšlení je to ale ideál společnosti, která se obejde bez státu, a v mezinárodních vztazích odborný popis světa, nad nímž nestojí žádná vláda.
Který význam kdo myslí, se pozná z kontextu. Novinář, který píše o anarchii v ulicích, myslí chaos. Politolog, který píše o anarchii mezi státy, nemyslí nic špatného.
Tři významy slova anarchie
| Význam | Co znamená | Kde se používá |
|---|---|---|
| Bezvládí | rozpad pořádku, chaos, násilí | běžná řeč, média |
| Anarchismus | společnost bez státu, založená na dobrovolné spolupráci | politická filozofie |
| Anarchie mezinárodního systému | nad státy není žádná vyšší autorita | teorie mezinárodních vztahů |
První význam je hodnotící a negativní. Druhý je program, pro který se lidé rozhodují. Třetí je jen popis, nic nedoporučuje ani neodsuzuje.
Záměna významů je nejčastější chyba. Anarchista nechce chaos, chce společnost bez nucené autority, a když politolog nazve svět anarchickým, netvrdí, že v něm vládne násilí.
Anarchismus jako politická filozofie
Prvním, kdo se sám nazval anarchistou, byl francouzský myslitel Pierre-Joseph Proudhon. V roce 1840 vydal spis Co je vlastnictví a odpověděl na tu otázku větou, že vlastnictví je krádež. Nemířil na osobní majetek, ale na vlastnictví, které přináší výnos bez práce, tedy nájem, úrok nebo zisk z cizí práce. Stát podle něj takové výnosy chrání.
Na Proudhona navázali, každý po svém, ruští myslitelé Michail Bakunin a Petr Kropotkin. Bakunin se rozešel s Marxem kvůli tomu, že marxisté chtěli stát nejdřív ovládnout a teprve pak zrušit. Kropotkin v knize o vzájemné pomoci tvrdil, že spolupráce je v přírodě i ve společnosti stejně přirozená jako soupeření.
Anarchisté nejsou jednotní. Anarchokomunisté a anarchosyndikalisté zdůrazňují společné vlastnictví a odbory, individualističtí anarchisté svobodu jednotlivce. Anarchokapitalisté chtějí trh bez státu, ostatní proudy je ale za anarchisty často neuznávají. Spojuje je odmítnutí státní moci a hierarchie, kterou si lidé sami nezvolili.
Anarchie v mezinárodních vztazích
Ve státě existuje vláda, policie a soudy, které vynucují pravidla. Mezi státy nic takového není. OSN nemá vlastní armádu a Mezinárodní soudní dvůr nemá vlastní výkonný aparát. Neplnění rozsudku může řešit Rada bezpečnosti, kde ale stálí členové mají právo veta. Proto teorie mezinárodních vztahů označuje svět jako anarchický.
Americký politolog Kenneth Waltz, představitel realistické školy, z toho odvodil, proč se státy chovají opatrně a zbrojí. Jiné školy, třeba liberální, kladou větší důraz na spolupráci a instituce. Když neexistuje nikdo, kdo by je ochránil, musí se postarat samy. Odtud vede cesta k pojmům rovnováha moci a geopolitika.
Anarchie zde neznamená chaos. Mezinárodní vztahy mají smlouvy, zvyklosti a instituce. Chybí jen ústřední vláda nad státy, která by pravidla mohla vynutit silou.
Anarchisté v českých zemích
Na přelomu 19. a 20. století měl anarchismus u nás silnou literární podobu. Básník Stanislav Kostka Neumann vydával od roku 1897 časopis Nový kult a jeho vila v pražských Olšanech se stala místem setkávání mladých autorů. Patřili k nim Fráňa Šrámek nebo Karel Toman, a jejich okruhu se říkalo anarchističtí buřiči.
Anarchistické hnutí bylo silné i mezi horníky na severu Čech. Po roce 1918 se velká část anarchistů spojila s československými národními socialisty, Neumann později přešel ke komunistům. Samostatný anarchismus pak v Česku zůstal okrajový.
Znak anarchie
Nejznámějším symbolem je velké písmeno A v kruhu. V dnešní podobě ho v 60. letech začali používat mladí francouzští anarchisté. Kruh se často vykládá jako písmeno O, tedy řád, s odkazem na Proudhonovu větu, že anarchie je řád, tenhle výklad je ale spíš pozdější. Masově znak rozšířil punk od konce 70. let.
Starší symbol je černá vlajka, případně vlajka diagonálně rozdělená na černou a červenou část. Ta označuje anarchosyndikalisty, kteří spojují anarchismus s odborovým hnutím.
Další formy vlády v sérii
Kdo vládne a podle čeho, rozebírají i hesla oligarchii, aristokracii, teokracii nebo technokracii.
Anarchie se často zaměňuje s vládou davu. Rozdíl vysvětluje heslo ochlokracie, kde dav vládne, zatímco anarchie vládu odmítá.