Meritokracie, vláda zásluh a její stinná stránka

Meritokracie je uspořádání, v němž lidé získávají postavení, místa a moc podle svých schopností a výkonu, ne podle původu, majetku nebo známostí. Slovem se označuje princip výběru podle zásluh, ve škole, v práci i v úřadech, a také politický ideál, kterému by vládli ti nejschopnější. Slovo spojuje latinské meritum, zásluha, s řeckým kratos, vláda. Dnes zní jako ideál spravedlivé společnosti. Málokdo ví, že ho britský sociolog Michael Young vymyslel jako varování.

Meritokracie se dá chápat jako moderní verze aristokracie. Obě chtějí vládu nejlepších. Liší se tím, že nejlepší se v meritokracii nerodí, ale prokazují testy, vzděláním a výsledky.

Slovo, které vzniklo jako satira

Michael Young vydal v roce 1958 knihu Vzestup meritokracie. Napsal ji jako fiktivní pohled zpět, ve kterém vypravěč z budoucnosti líčí vývoj Británie až k roku 2033. Společnost v ní třídí lidi podle vzorce IQ plus úsilí rovná se zásluha. Nahoře je úspěšná elita, dole ti, kdo testy neprošli.

Kniha končí vzpourou. Lidé na dně totiž přišli o poslední útěchu, kterou měli dřív. Když postavení určoval původ, mohli si říct, že jde o nespravedlnost. Když ho určují zásluhy, je jejich nízké postavení podle společnosti zasloužené.

Young se později zlobil, že politici slovo převzali jako cíl. V roce 2001 napsal do deníku Guardian článek, ve kterém britskou vládu vyzval, aby výraz přestala používat jako chválu.

Meritokracie v praxi

Nejstarším příkladem jsou čínské státní zkoušky. Fungovaly s přestávkami a změnami od dynastie Suej v 7. století až do roku 1905 a byly hlavní, i když ne jedinou cestou k úřednické kariéře. Zkoušelo se hlavně z konfuciánských textů. Ke zkouškám se mohla hlásit velká část mužské populace, v praxi ale měly výhodu rodiny, které si mohly dovolit roky přípravy.

Z moderních států se k meritokracii nejčastěji hlásí Singapur. Budoucí vysoké úředníky vybírá už na střední škole a přes státní stipendia, podle studijních výsledků, ale i podle charakteru a zájmu o veřejnou službu. Platy ministrů a vysokých úředníků stát odvozuje od příjmů v soukromém sektoru. Kritici, mezi nimi i singapurští opoziční politici, upozorňují, že z vybraných stipendistů se rekrutuje i vedení vládnoucí strany, která zemi řídí nepřetržitě od 60. let.

Princip	Komu dává moc	Typické riziko
Aristokracie	nejlepším podle původu	dědičná privilegia
Meritokracie	nejlepším podle výkonu	elita, která si výhody předává vzděláním
Technokracie	odborníkům	rozhodování bez demokratické kontroly
Nepotismus	příbuzným	opak meritokracie

Co se meritokracii vytýká

První výtka se týká startovní čáry. Děti vzdělaných a bohatých rodičů mají lepší školy, doučování a kontakty. Když se pak měří výsledky, měří se z velké části i výhody, se kterými přišly na svět. Meritokracie tak může nerovnost zakonzervovat, jen ji zabalí do spravedlivějšího jazyka.

Druhá výtka je morální. Americký filozof Michael Sandel v knize The Tyranny of Merit tvrdí, že víra v zásluhy vede úspěšné k povýšenosti a neúspěšné k pocitu ponížení. Sandel v tom vidí jednu z příčin nástupu populismu. Lidé bez vysokoškolského vzdělání mají podle něj pocit, že jimi elity pohrdají, a volí ty, kdo jim slibují vrátit respekt. Jde o jeho výklad, populismus má i další, třeba ekonomické příčiny.

Třetí výtka je praktická. Co se dá změřit, nemusí být to podstatné. Testy zachytí znalosti a rychlost, hůř už poctivost, empatii nebo zkušenost. Příbuzný problém popisuje heslo o čínském systému sociálního kreditu, kde stát hodnotí občany podle chování.

Proč o meritokracii mluvíme i dnes

Ani kritici obvykle nechtějí návrat k obsazování míst podle známostí. Výběrová řízení, anonymní testy a otevřené konkurzy chrání před tím, aby se do čela úřadů dostávali kamarádi a příbuzní. Spor se vede o to, jak zásluhy měřit a jak zabránit tomu, aby ospravedlňovaly nerovnost.

Návrhy se proto týkají spíš toho, jak meritokracii doplnit. Například výběrem z širšího okruhu lidí, podporou dětí z chudších rodin a uznáním práce, která nevyžaduje vysokou školu.

Kdo vládne a podle čeho, rozebírají i hesla oligarchie a anarchie.