Toky, směry a úrovně politické komunikace

Politická komunikace je kterýkoliv přenos sdělení, který má nebo má mít vliv na distribuci a použití moci ve společnosti. Moc jako základní atribut politiky je hybatelem politické komunikace a jejích směrů.

Schudson a jeho úrovně politické komunikace

Schudson rozlišuje čtyři úrovně nebo směry politické komunikace:

• elitní – vládnoucí elity komunikují mezi sebou
• petiční – v tomto případě se ovládaní obracejí na vládnoucí
• asociační – ovládaní komunikují navzájem mezi sebou
• hegemonní – představuje politickou komunikaci od vládnoucích k ovládaným, což je i nejčastější představa o funkci politické komunikace

Toto dělení až nápadně rétoricky připomíná dělení marxistické na ovládané a vládnoucí. Marxismus stavěl třídy proti sobě jako absolutní nepřátele, nýbrž vládnoucí škodili a vykořisťovali ovládané.

Politická komunikace tak nesloužila k informování a diskuzi, ale naopak byla instrumentem přesvědčování a manipulace.

Média jako prostředek politické komunikace

Média a politická komunikace jsou neoddělitelnými nádobami. Veškerá nejen politická komunikace směřuje skrze média: televizi, internet, sociální sítě, rádia či noviny. Skeptický či marxistický pohled vidí média jako nástroj vládnoucích k ještě většímu podrobení ovládaných.

Média mainstreamová, buržoazní či korporátní nemají za účel informovat ale spíše bavit a ovládat.