Propaganda a dezinformace

Propaganda a dezinformace jsou často používanými pojmy v českém mediálním diskurzu, avšak úvodem by bylo velice vhodné obě slova v náznaku definovat.

Slovo propaganda bylo a je nejčastěji spojováno s nacistickým a posléze komunistickým režimem. Režim vlády si nárokoval 100 % vliv médií a nepravdivými informacemi tzv. dezinformacemi se snažil zmanipulovat mysl obyvatel dané země.

Smysl propagandy

Hlavním smyslem či účelem je jasné ovlivňování a klamání obyvatel. Propaganda chce formovat postoje a myšlenky svých obyvatel a to co nejefektivněji. Propaganda se tak uchyluje k informování jednostrannému a dezinformování.

Hlavním cílem je, co nejefektivněji ovlivnit postoje a mysl cílové skupiny. Instrumenty jsou povoleny jakékoliv.

Předtím než zmíníme nejslavnější propagandistické režimy komunistické a nacistický, se můžeme podívat také na propagandu Velké Británie při druhé světové válce. VB měla speciální výbor pro propagandu. Za druhé světové války totiž tento pojem nebyl tak zprofanovaný jako dnes.

„Britové vysílali do Německa rádio, které mělo německé vojáky oklamat tak, aby si mysleli, že ho vysílá německý důstojník. Rádio se snažilo autentickými nářky nacistického důstojníka rafinovaně rozložit neoblomnou morálku německých vojáků. Tímto naprosto smyšleným vysíláním mohla Velká Británie zákeřně rozkládat morálku nezlomných Němců a kritizovat Hitlera.“

Základem propagandy je rafinovanost a autenticita. Kdyby němečtí vojáci zjistili jen stín pochybnosti a možný nepřátelský úmysl, tak by byl efekt opačný.

Spojenecká letadla v konečné fázi války stačilo již jen informovat. „Bombardovali“ německé vojáky pravdivě o vývoji na frontě. Efekt byl stejný.

Pod propagandou si v 21. století především představíme totalitní režimy. Pokud je slovo používáno v demokratickém zřízení, tak jako urážka oponenta a jeho technik politické komunikace. V ČR se také často mluví o ruské, americké či čínské propagandě.

 Historie propagandy

I když můžeme slovo propaganda zaznamenat již od 17. století, tak v této době mělo úplně jiný význam a dokonce pozitivní konotaci.

Zhruba podobný význam jako dnes a vyšší kadenci užívání dostala „propaganda“ s příchodem první světové války. První světová válka byla totální a nasazení států bylo absolutní. Všichni potřebovali mobilizovat a motivovat celé obyvatelstvo za každou cenu.

Nepřítel se vykresloval fatalisticky a hrozba jako absolutní.

     

Nacistická propaganda za druhé světové války

Nacistická propaganda měla jasný rasistický podtext a namlouvala Němcům, že jsou nadřazený národ určený k vládě.

Německo za nacistů bylo totalitní mocností a naprosto ovládalo veškerá média. Servírovali občanům jasné informace s jasným účelem. Hlavním úkolem bylo motivovat a vybičovat obyvatele k maximálnímu nasazení.

Podobně se dařilo také propagandou prostupovat v Japonsku. Japonsko dokázalo ve spojení s tradičními hodnotami přesvědčit obyvatele, že nesmyslné obětování života v boji je ta nejvyšší čest.

Komunistická propaganda

Komunistickou propagandu si mnozí pamatují ještě z vlastí zkušenosti. V posledních letech až trapně teatrální média, kterým věřil jen zlomek obyvatel. Komunisté ztratili v posledních letech monopol a přesvědčivost.

Komunistická propaganda však probíhala především na makro úrovni mezi USA a SSSR. Model propagandy se na obou stranách barikády příliš nelišil. My jsme hodní a oni zlí.

Obě strany se snažili tu druhou vylíčit maximálně hrozivě a nelidsky. V USA byl strach z fanatických komunistů s jadernou bombou a naopak v SSSR trval strach z nenasytných imperialistů, kteří se svými penězi snaží rozvrátit SSSR.

Techniky propagandy a dezinformování

Ideální propagandistický režim potřebuje nástroje a kontrolu. Prvním možným mediem byly knihy a noviny. Ty však nečetli všichni. Mnohem masivnější nástup přišel společně s rozhlasem, radiem a televizí.

Účelové informování tak chytlo úplně nový směr. Internet jako svobodné médium příliš nepřeje státní propagandě. V demokratických zřízeních dneška je mnoho sil a ty se o mediální prostor přetahují.

Jedna strana říká, že oni šíří fakenews a druhá, že oni šíří dezinformace. Vyvažovat by to měla veřejnoprávní média, která však nemají takovou moc.

Internet je na jednu stranu vrcholnou formou propagandy a na stranu druhou je naprosto svobodný. Komunistická a nacistická propaganda by v našem světě nemohla fungovat a nebo by musela úplně odstřihnout internet a samostatně ho kontrolovat. Takové náznaky jsou v autoritářských režimech Číny či Severní Korei. Propaganda je absolutní druh politické komunikace.

K lepšímu pochopení propagandy a dezinformace je k dostání mnoho knih. Základními tituly by měla být klasika od George Orwella.