Technokracie a úřednické vlády

Technokracie je vláda odborníků. Rozhodují v ní lidé vybraní podle odborné kvalifikace, ne podle toho, kolik hlasů získali ve volbách. Slovo spojuje řecké techné, umění nebo řemeslo, s výrazem kratos, vláda. V Česku se s technokracií potkáváme nejčastěji v podobě úřednických vlád.

Slovo se používá ve třech smyslech. Jako popis vlády odborníků, jako program, který takovou vládu prosazuje, a často i jako kritická nálepka pro politiku, která se tváří jako čistě odborná. Technokrat v tom posledním smyslu převádí politické otázky na technické. Neptá se, co chtějí voliči, ale jaké řešení je podle odborníků správné.

Hnutí, které chtělo nahradit peníze energií

Jako politický program se technokracie objevila ve Spojených státech ve 30. letech, v době velké hospodářské krize. Inženýr Howard Scott a jeho hnutí tvrdili, že ekonomiku by měli řídit inženýři a vědci místo politiků a bankéřů.

Navrhovali dokonce zrušit peníze a nahradit je energetickými certifikáty, které by odpovídaly množství energie potřebné na výrobu zboží. Certifikáty měl vydávat centrální úřad každému dospělému a jejich hodnota se měla počítat podle spotřebované energie, ne podle trhu. Hnutí bylo krátce velmi populární, přesný počet členů se ale nedá doložit. S nástupem Rooseveltova Nového údělu rychle ztratilo vliv.

Úřednické vlády v Česku

Za úřednickou se považuje vláda vedená nestranickým premiérem, jejíž ministři jsou převážně odborníci bez stranické příslušnosti a která má přechodný mandát. Podle těchto znaků mělo Česko tři úřednické vlády. Vznikly vždy po pádu politické vlády, když se strany nedokázaly dohodnout, a měly zemi dovést k volbám.

Premiér	Období	Jak skončila
Josef Tošovský	leden až červenec 1998	po předčasných volbách
Jan Fischer	květen 2009 až červen 2010	po řádných volbách
Jiří Rusnok	červenec 2013 až leden 2014	po předčasných volbách, důvěru nezískala

Tošovský byl guvernér České národní banky a Fischer předseda Českého statistického úřadu. Obě vlády měly podporu velkých stran ve Sněmovně. Rusnokova vláda vznikla z vůle prezidenta Miloše Zemana a v srpnu 2013 důvěru nezískala. Vládla pak v demisi až do jmenování nového kabinetu.

Ani úřednické vlády nebyly čistě nepolitické. Jejich ministry vybíraly nebo schvalovaly strany a vlády potřebovaly hlasy ve Sněmovně. Jde spíš o přechodné řešení než o skutečnou vládu odborníků.

Technokraté v Evropě

Itálie sáhla po odbornících několikrát. Ekonom Mario Monti vedl vládu v době dluhové krize v letech 2011 až 2013, bývalý šéf Evropské centrální banky Mario Draghi v letech 2021 a 2022. Monti měl zemi provést dluhovou krizí, Draghi rozdělit peníze z evropského fondu obnovy po pandemii. V obou případech se strany shodly, že úkol svěří někomu mimo stranickou politiku.

Kritici, zejména euroskeptičtí politici, označují za technokratickou i Evropskou unii. Míří hlavně na Evropskou komisi. Komisaře navrhují členské státy, předsedu volí Evropský parlament a ten schvaluje i celý sbor komisařů. Komisaři pak mají jednat v zájmu Unie jako celku, ne své země. Kritici v tom vidí demokratický deficit, zastánci namítají, že Komise je Parlamentu odpovědná a ten ji může odvolat. Více k tomu nabízí heslo evropský federalismus.

Co se technokracii vytýká

Hlavní výtka se týká mandátu. Odborník umí nejlépe říct, jak dosáhnout cíle, volba cíle ale bývá politická. Hranice mezi oběma není ostrá, odborníci ovlivňují i to, co se za cíl považuje. Jestli upřednostnit nízké daně, nebo silný sociální stát, není technická otázka. Když ji rozhodne vláda odborníků, rozhoduje bez souhlasu voličů.

Druhá výtka je, že odborníci nejsou neutrální. Mají vlastní zájmy, názory a často pocházejí ze stejného prostředí. Z technokracie se tak může stát oligarchie vzdělané elity, kterou nikdo nevolil.

Zároveň platí, že odbornost v politice chybět nesmí. Proto existují centrální banky, statistické úřady a nezávislé regulátory. Rozdíl je v tom, zda odborníci radí a spravují, nebo vládnou místo volených politiků.

Technokracie, meritokracie a populismus

Technokracie a meritokracie mají společné, že dávají přednost schopnostem. Meritokracie ale řeší, jak vybírat lidi do funkcí, technokracie řeší, kdo má mít poslední slovo.

Jako opačný přístup se k technokracii často staví populismus. Populista tvrdí, že správnou odpověď zná lid a elity ji zrazují. Technokrat tvrdí, že správnou odpověď znají odborníci a lid ji nemusí chápat. Oba přístupy oslabují debatu, která je pro demokracii podstatná.

Kdo vládne a podle čeho, rozebírají i hesla aristokracie a nepotismus.