Aristokracie je vláda nejlepších. Slovo vzniklo z řeckých výrazů aristos, nejlepší, a kratos, moc nebo vláda. Původně šlo o politický ideál, v němž vládne malá skupina nejschopnějších a nejctnostnějších lidí pro dobro všech. Kdo jsou ti nejlepší a kdo to posoudí, nechával ideál otevřené, a právě na tom se později zlomil. Později se z něj stalo označení šlechty, tedy vrstvy, která moc a privilegia dědí.
Rozdíl mezi oběma významy je podstatný. Ideální aristokracie se ptá, kdo je nejlepší. Dědičná šlechta se ptá, kdo se narodil do správné rodiny.
Aristokracie u Platóna a Aristotela
Platón v Ústavě popsal stát, kterému vládnou filozofové, protože jen oni poznají, co je dobré. Tuto vládu nejmoudřejších považoval za nejlepší možné zřízení. Ostatní formy chápal jako postupný úpadek od ní.
Aristotelés místo ideálního státu popisoval státy skutečné, podle tradice nechal sesbírat ústavy více než stovky řeckých obcí. Formy vlády roztřídil podle počtu vládců a podle toho, zda vládnou pro obecné dobro, nebo pro sebe. Vznikla tabulka, ze které politologie čerpá dodnes.
| Kolik vládne | Pro obecné dobro | Zvrhlá podoba |
|---|---|---|
| jeden | monarchie | tyranie |
| nemnozí | aristokracie | oligarchie |
| mnozí | politeia | demokracie |
Demokracie je v tabulce mezi zvrhlými podobami, protože u Aristotela znamenala vládu chudých v jejich vlastním zájmu. Správnou vládu mnohých pro společný prospěch nazýval politeia. Pozdější historik Polybios pro zvrhlou vládu davu použil výraz ochlokracie.
Kolo ústav aneb proč aristokracie upadá
Polybios tvrdil, že formy vlády se střídají v kruhu. Monarchie se zvrhne v tyranii, tu svrhnou nejlepší občané a nastolí aristokracii. Jejich potomci už ctnosti nezdědí, jen moc, a aristokracie se změní v oligarchii. Proti ní se vzbouří lid.
Tahle úvaha vysvětluje, proč se pojem aristokracie spojil se šlechtou. Skupina, která se původně dostala k moci zásluhami, si ji začala předávat dědictvím. Rodový původ nahradil schopnosti.
Polybios z toho vyvodil i řešení. Za nejstabilnější považoval smíšenou ústavu Říma, kde se prvky monarchie, aristokracie a demokracie navzájem vyvažují. Na podobné myšlence později stavěla teorie dělby moci.
Aristokracie jako šlechta
Ve středověké a raně novověké Evropě znamenala aristokracie dědičnou šlechtu. Měla vlastní práva, půdu a tituly. V českých zemích vykonávala vrchnost až do roku 1848 i soudní a správní moc nad poddanými na svých panstvích. Její postavení stálo na feudálním systému, v němž se půda propůjčovala výměnou za věrnost a službu, v každé zemi a době trochu jinak.
Moc šlechty oslabovala od 18. století. Rostla úloha měst, obchodu a byrokracie, a Velká francouzská revoluce šlechtická privilegia ve Francii zrušila.
Konec šlechtictví v Československu
Nový československý stát zrušil šlechtictví hned po vzniku. Zákon č. 61/1918 Sb. z 10. prosince 1918 zrušil šlechtictví, řády a tituly. Kdo by je dál veřejně užíval, mohl dostat pokutu nebo vězení.
Rodiny bývalé šlechty v Česku žijí dál. Jména jako Lobkowicz, Schwarzenberg nebo Kinský se objevují v podnikání i v politice. Žádné zvláštní politické postavení ale nemají, o jejich vlivu rozhodují voliči a trh stejně jako u kohokoli jiného.
Kde se s aristokracií setkáte dnes
Dnes žádný stát nestaví vládu na dědičné šlechtě a ani se k aristokracii jako ke zřízení nehlásí. Monarchie přežily, ale moc v nich drží panovník nebo volené parlamenty, ne šlechtický stav. Slovo ale žije v přeneseném významu. Mluví se o finanční, vědecké nebo kulturní aristokracii, tedy o úzké elitě, která má v oboru rozhodující slovo.
Nejblíže původnímu ideálu vlády nejlepších má dnes meritokracie. Ta chce místa obsazovat podle schopností a výkonu, ne podle původu. Naráží ale na podobný problém jako stará aristokracie. Vzdělaní a úspěšní předávají výhody svým dětem a z elity zásluh se znovu stává uzavřená vrstva.
Kdo vládne a podle čeho, rozebírají i další hesla slovníku, teokracie, nepotismus a technokracie.