Umění možného je myšlenka, že politika je věcí pragmatismu, nikoli idealismu.
Podle tohoto světonázoru je politika záležitostí vytváření dosažitelných cílů a jejich realizace v reálném světě.
Tato myšlenka pochází pravděpodobně již z antických dob. Nejvíce je však spojována s německým státníkem 19. století Otto von Bismarckem, který stál za sjednocením Německa. Bismarck proslul výrokem, že „politika je umění možného, dosažitelného – umění dalšího nejlepšího“.
Ekonom Kenneth Galbraith vyjádřil negativnější názor na politický pragmatismus, když řekl: „Politika není uměním možného. Spočívá ve volbě mezi katastrofálním a nevkusným.“
Politici obvykle používají „umění možného“ jako pozitivní frázi. Tento termín naznačuje inteligenci, zdravý rozum a schopnost pracovat v rámci systému.
v roce 2016 konzervativní America zveřejnila článek, v němž vyjádřila silný obdiv bývalému prezidentovi Ronaldu Reaganovi. Článek s názvem „Remember the Real Reagan“ (Vzpomeňte na skutečného Reagana) pojednával o některých Reaganových politikách včetně těch, s nimiž časopis America nesouhlasil.
Autor došel k závěru, že „pan Reagan byl zásadový politik, který nicméně vnímal politiku jako umění možného a kompromis jako nepostradatelnou barvu na malířově paletě“.
„Umění možného“ samozřejmě není vždy populární přístup.
V roce 2016 zveřejnila Wellesley College zvukový záznam a přepis nástupní řeči Hillary Clintonové. Mladá absolventka vysoké školy se vášnivě vyslovila proti myšlence pragmatismu v politice: „Máme pocit, že naši vůdci příliš dlouho vnímali politiku jako umění možného. A výzvou je nyní praktikovat politiku jako umění učinit možným to, co se zdá být nemožné.“
Time (18. listopadu 2022): „Měli jsme spoustu empatie, měli jsme spoustu sympatií, ale máme pocit, že naši vůdci příliš dlouho považovali politiku za umění možného,“ řekla budoucí Hillary Clintonová s plochým středozápadním přízvukem. ‚A výzvou je nyní praktikovat politiku jako umění učinit možným to, co se zdá být nemožné‘.“