Socializace je proces začleňování jedince do společnosti. Jedinec se postupně vzdaluje od výchozího stavu novorozeněte a stává se z něj kulturní bytost, která je schopna fungovat ve složitém systému lidské společnosti. Jedná se o komplikovaný a celoživotní proces proměny člověka z osobnosti biologické na společenskou.
Člověk se rodí jako bytost nehotová. Osobností se stává pod vlivem sociálního prostředí a sociální interakce. Socializace umožňuje jedinci sžívání s ostatními, orientaci v základních společenských normách a hodnotách a osvojování si forem komunikace.
Cílem socializace je naučit se porozumět dané kultuře a společnosti. Pochopit tedy základní pravidla a převzít soubor norem, které daná společnost sdílí a jejichž dodržování vyžaduje.
Sociální role a socializace
Soubor očekávaného chování od člověka, který odráží jeho postavení ve společnosti, je nazýván sociální role. V životě většinou hrajeme několik rolí a je důležité umět slučovat ty, u kterých je to možné. Od člověka v určité pozici nelze očekávat chování přiměřené jiné pozici.
Je několik druhů sociálních rolí. Nejzákladnější rozdělení je dělí na krátkodobé (např. divák v divadle) a dlouhodobé (např. matka, otec). Sociální role jsou nucené, kdy se jedinec ocitne v postavení, pro které se sám nerozhodl. Jsou tu také volitelné sociální role, jejichž nejvhodnějším příkladem je zaměstnání.
Zprostředkovatelé socializace
Nejvýznamnější vliv během socializace každého jedince má rodina. Udává základní kulturní zvyklosti již od raného dětství a jedinec si je v sobě nese po celý život. Vliv mají také vrstevníci, kteří během dospívání velice konkurují rodině a uznávají odlišné hodnoty než dospělí.
V dnešní době nesmíme zapomínat ani na masmédia, které mají působení na širokou vrstvu společnosti a ovlivňují tak názory a postoje velkého množství lidí.
„Nikdo není ostrov, nikdo není jen on sám, každý z nás je součástí celku, součástí lidstva.“
-Johannes Mario Simmel, spisovatel
Politická socializace
Proces, při kterém si jedinec začíná uvědomovat politické jevy, učí se politickým faktům a formuje vlastní politické postoje. Důležitými faktory v politické socializaci jsou rodinní příslušníci, vrstevníci, škola a společnost. Během dospívání člověk přebírá politickou orientaci po rodičích, dochází k vytříbení jeho politických názorů a škola jej připravuje jako občana.
Často se stává, že mladí lidé podrobí své politické postoje a názory názorům, které slyší ve škole a mění svoji politickou orientaci. Zajímavou situací je změna politických názorů mladé generace proti válce ve Vietnamu. Zde můžeme vidět generační dělící linii, kde
Politická socializace zažívala náhlý rozmach v 70. letech minulého století. V té době se začínal klást velký důraz na socializaci již od raného dětství. Politické postoje se ale vyvíjí celý život. Vliv mají i politické predispozice, jakou jsou například rasové předsudky jedince či nacionalismus.
Individualizace
K socializaci patří i uvědomění si své jedinečnosti. Tento proces se nazývá individualizace a patří k mentálnímu růstu jedince. Jedná se o vyvázání se ze závislosti na druhých. Roste tak osobní svoboda v rozhodování a jedinec se dokáže vyvázat z předem definovaných pravidel a povinností.
Individualizace se ale může vyvíjet i negativním směrem. Velké množství rozhodnutí přináší mnoho rizik a člověk může pociťovat přílišnou tíhu vlastní odpovědnosti. To často vede k pocitům osamělosti, ztrátě pevného zakotvení a vnitřní stability. Negativní individualizace se často objevuje v období pubescence a adolescence.
Věda, zabývající se chováním jedince ve společnosti, se nazývá sociální psychologie. Zkoumá průběh a vývoj duševního života člověka v konkrétních společenských podmínkách. Za zakladatele je považován Émile Durkheim a jeho žák Lévi-Strauss.