Lobbing či lobbování jsou v dnešní době často používaná a skloňovaná slova. Často mají pejorativní nádech a v některých případech jsou připodobňovány či spojovány s korupcí. Jaký je však pravý význam  a historie lobbingu v demokratických společnostech?

Historie lobbingu

Se zrodem zákonodárného tělesa v Římské republice vznikla aréna mocných, kteří rozhodovali o zákonech a životech svých poddaných. Pokud chtěli poddaní ovlivnit či poskytnout argumenty senátorům, tak s nimi museli mluvit a snažit se je přesvědčit. Již v této době čekali oni podaní v předsíních Senátů, aby se se senátory mohli setkat. A již v Římě měli mnohem výhodnější postavení v „lobbování“ za své zájmy bohatí a vlivní.

Slovo lobby či lobbing však ve své dnešní podobě vzniklo až v Kongresu USA, kam chodili vlivní občané přesvědčovat kongresmany pro hlasování v jejich zájmu. Známý je příklad Williama Hulla, který se snažil protlačit kompenzaci vojákům ze státu Virginie za strasti spojené s válkou.

Etymologicky vznikl tedy lobbing z lobby, což znamená hala, kde čekali „lobbisti“ (lidé snažící se nastolit agendu nebo ovlivnit hlasování). Tradice lobbingu byla a je silná především v USA. Pluralitní způsob zprostředkování zájmů nutí soutěžit zájmové a lobbistické skupiny o přízeň zákonodárců.

Význam lobbingu

Lobbing má mnoho definic. Příkladem můžeme uvést tu od Francesca Giovanniniho.

„Soubor aktivit, které směřují k ovlivnění představitelů státu, kteří ovšem z toho nikterak netěží žádné osobní zisky“.

Tato definice přímo vylučuje osobní zisk zákonodárce nebo ovlivňovaného, což jde proti všeobecnému mínění, že za to ovlivňovaný vždy něco dostane.

Opravdové funkce lobbingu:

  • Informační – poskytování informací a argumentů k určitým tématům. Zpracovávání analýz a rozšiřování informovanosti o tématu.
  • Integrační – vytváření sítě kontaktů, monitoring spřízněných i konkurujících aktérů.
  • Medializace a upozorňování na problémy – vytváření kampaní na určitá témata (životní prostředí, zájem určitého průmyslu).

Lobbing je často outsourcován pro různé skupiny. Úkolem lobisty je dostat zájem skupiny k vládním strukturám, předložit jim informace a v ideálním případě ovlivnit jejich hlasování ve prospěch klienta.

Lobbing ve vyspělých společnostech by měl mít jasně nastavená pravidla a mantinely, tak jako je tomu v USA. Institucionalizace lobbingu, dohledové orgány a etická pravidla vytvářejí určité protiváhy k bezbřehému ovlivňování státních struktur.

Typy lobbingu

Přímý lobbing – soustředí se na jednotlivé politiky či státní představitele. Skrze email ale hlavně osobní schůzku se lobbista snaží ovlivnit hlasování politika. Poskytuje mu informace, analýzy a nepřímo se mu také snaží naznačit možné výhody plynoucí z kladného hlasování ve prospěch jeho klienta. Téma by mělo být vhodně zarámováno, aby bylo kompatibilní s přesvědčením politika.

Nepřímý lobbing (grassroots lobbing) – lobbování probíhá skrze veřejnost. Lobisté se snaží ovlivnit veřejnost, která následně tlačí na politiky, aby dané téma řešily způsobem výhodným pro klienta lobistů. Skrze pořádání petic a demonstrací se dá ve společnosti vzbudit zájem o dané téma. Soustředí se na agenda setting v rámci společnosti a společenské diskuze.

Predátorský lobbing – rafinované vyřazení konkurentů, jenž by mohli ohrozit zájmy klienta.

Obranný lobbing – hájí zájmy určité skupiny. Snaží se dělat informační kampaně a bránit určité téma. Zpracovává analýzy pro veřejnost k ovlivnění veřejného mínění.