Politická komunikace se stala široce diskutovanou ve 21. století. Často slýcháme, že politická strana XY neuspěla ve volbách díky špatně nastavené politické komunikaci. Co tedy političtí komentátoři a politologové myslí termínem politická komunikace?


Co to je politická komunikace?

Pokud termín politické komunikace rozložíme, tak dostaneme komunikaci, kterou dokáží téměř všichni popsat. Verbální i nonverbální komunikace je základem lidského úspěchu a společenství. Základní model komunikace je sdělení informace od subjektu A subjektu B.

V demokratických společnostech je politickou komunikací myšleno přenesení informace od voleného politického představitele k jeho voličům. Je to způsob, jakým politik či strana sdělují informace občanům. Proces je většinou jednosměrný.

Easton se v 50. letech zaměřil na politický systém a jeho procesy. Politiku chápal jako komunikaci mezi společností a politickými představiteli.

Masová media jako pilíř politické komunikace v 21. století

Ve 20. století vznikala postupně média, která byla důležitá nejen pro korporátní komunikaci se zákazníkem. Ve 20. letech komunikovali politici převážně skrze noviny. Následoval vznik rozhlasu a v 60. letech například prezidentské volby v USA rozhodla televize.

Politická komunikace a média


Pro 21. století je příznačný nástup internetu a mnoha forem propagace a komunikace, kterou internet skýtá. Pokud budeme vycházet z trojúhelníkového modelu, tak jsou media jakýmsi prostředníkem mezi politiky a veřejností. Politici a politické strany potřebují komunikovat nejen svůj politický program, ale také potřebují spinovat témata, která by je mohla poškodit. Dále je důležité utvrzovat voliče a také utvářet vztah a identifikaci.

Zkutečnost je však mnohem komplikovanější. Například některá media jsou tradičně nakloněna určitým stranám a spíše kopírují žádanou komunikaci u těchto stran než u stran opozičních. Dále někteří političtí podnikatelé pochopili, že mnohem jednoduší, než komunikovat skrze nezávislá média, tak je lepší média přímo vlastnit. Tyto praktiky vedou k určité oligarchizaci nebo spíše berlusconizaci společnosti.

Mediální systém 21. století

Mediální systém je v 21. století velice heterogenní. Především internet poskytuje značný prostor pro různou politickou komunikaci. Tvorba vlastních webových stránek a sociálních sítí nemusí být až tak nákladná.

Především fenomén sociálních sítí zamíchal s dosavadní politickou komunikací. Významní politici mají profily na důležitých sociálních sítích, kde komunikují přímo z podporovateli a voliči. Desetitisícovým fanouškovským základnám poskytují přesné informace o konání. Politici nebo spíše jejich PR týmy vytvářejí obsah přesně pro dané voliče.

Technika politické komunikace se v čase velmi dynamicky proměňuje. Zatímco ve 20. letech byl stěžejní kontakt face-to-face a noviny, tak o 30 let později byla hlavní televize či rozhlas. V 21. století je marketingový mix ještě rozmanitější. Nelze zapomenout téměř na žádné médium. Stále důležitějším bitevním polem je internet a sociální sítě, kde již ve velkém za politiky komunikují marketingový a PR odborníci.