Pojem ochlokracie pochází již z doby antického Řecka a znamená lůzovládu. Donedávna byl ještě pozapomenut, leč stále má svou platnost a v některých údobích politického dění mu můžeme být blíže, než se na první pohled může zdát.
Učené publikace popisují ochlokracii jako demokracii, ve které převládá demagogie, tyranie většiny a převažují vášně nad rozumem.
Ochlokracie není demokracií v pravém smyslu slova
Předpona „ochlos“ se vztahuje k lidu v jeho neuspořádané, chaotické, zmatené a brutální verzi, na rozdíl od předpony „démos“, která popisuje lid jako klidnou a rozumně uvažující jednotku. Demokracie je tedy vláda lidu, která se odehrává v rámci dodržování právních předpisů, které občané pro sebe stvořili. Rozhodnutí vycházející z lidu musejí mít logický základ, aby se o nich dalo diskutovat. K tomu je potřeba, aby občané byli vzdělaní, měli přehled a uměli rozumně uvažovat.
Jakmile dojde k tomu, že lidé přestanou uvažovat logicky a převládnou u nich vášnivé debaty, jestliže tedy bude demokracie stržená masou do chaotických vln, hrozí riziko jejího přerodu v ochlokracii.
Příklady ochlokracie z historie
Termínem ochlokracie počastoval Alexandr Veliký Athény za vlády Perikla, přičemž se zmiňoval doslova o zvrhlé formě demokracie.
Starověký řecký politik Polybios uvedl, že vztah mezi ochlokracií a demokracií odpovídá vztahům mezi tyranií a monarchií nebo oligarchií a monarchií – ve všech případech jde o prohnilou formu daného způsobu vlády.
Nejlépe je možné si ochlokracii představit na případu Velké francouzské revoluce, kdy v prvních dnech revoluce v roce 1848 dav ovládl ulice. Zde se bezpochyby jedná o učebnicový příklad ochlokracie.